Sokol se stal fenoménem, k němuž se v době jeho největší slávy hlásil milion obyvatel. Ale masová organizace, jejíž členové se vyznačují kázní, láskou k vlasti a ve společnosti se těší autoritě, byla trnem v oku všem totalitním režimům, které chtěly český národ přivést k poslušnosti. Mezi Čechy je stále zakořeněn pocit, že jsme národem zbabělců, největších kolaborantů s Němci. Přitom pro toto tvrzení není žádný relevantní důkaz. Naopak. Domácí odboj patřil mezi nejmohutnější z celé okupované Evropy. Mimo jiné o tom svědčí i fakt, že Češi byli druhým nejpopravovanějším národem na popravišti v Plotzensee v Berlíně. Tím prvním byli Němci. Historici odhadují, že v létě 1939 sdružovala jen nejsilnější odbojová organizace Obrana národa 100tisíc Čechů a Moravanů. Nacisté v době druhé světové války zatkli na 12 tisíc sokolů a více než 3 400 jich zabili. Téměř 700 jich padlo při pražském povstání na konci války. Právě sokolové totiž vyráželi do bojů vždy s největším odhodláním a s obrovskou odvahou.
Bohužel, ani naše jednota T.J. Sokol Pankrác nebyla ušetřena bolestných ztrát. Celá řada našich sester a bratří byla těžce a trpce postižena.
Naše dlouholetá náčelnice sestra Marie Cibulková byla za svoji odbojovou činnost 19.listopadu 1943 zatčena, dlouho žalářována, týrána a mučena. Popravena byla 11.října 1944 v Drážďanech.
Naše sestra Emilie Císařová i se svým manželem popravena hned čtvrtý den po zatčení. Podle novinářské zprávy přechovávali nepřátele říše.
Bratr Dr.Rudolf Gotz, známý lékař, italský legionář, byl odvlečen do koncentračního tábora s celou svojí rodinou, manželkou a dvěma syny. Nikdo nepřežil. Ani jeho bratr, člen zpěváckého spolku Lumír. Bratr Eda Hoznourek, sokolník a praporečník zemřel při náletu v německé říši.
Bratr Jan Janoušek obstarával našim lidem přechod přes hranice na druhou stranu k naší armádě. Chtěl, aby přešlo co nejvíce našich vojáků, bohužel ho dostali. Byl popraven v Drážďanech.
Sestra Vlastimila Košvancová zemřela při únorovém náletu na Prahu.
Rodina našeho bratra Václava Linharta byla těžce zasažena. Bratři Linhartové měli tajnou vysílací stanici, kterou používali k podávání zpráv na druhou stranu o tom, co se u nás děje. Začátkem roku 1941 byli odhaleni, gestapáky obklíčeni. Bratrům se podařilo utéci, ale gestapákům zůstala v rukách manželka Václava Linharta se synkem. Bratr Václav prchal z místa na místo, neustále pronásledován . V létě 1943 v Plzni, kdy byl obklíčen, bez naděje na uniknutí skoncoval se svým životem. Jeho bratr Zdeněk byl zajat gestapem po udání jeho domovníka, zemřel v lágru Stutthof. Nejstarší bratr Bedřich byl dopaden v červenci 1942, vězněn v pankrácké věznici a 20.října 1944 popraven. Zachránil se pouze bratr Otto, který díky statečnosti svých spolupracovníkům unikl gestapu.
Bratr Antonín Uher nebyl zabit, ale namáhavá a obětavá služba na pankráckých ulicích a barikádách v dešti a chladu zničila jeho zdraví, takže po několika dnech zemřel.
Bratr Miroslav Zima byl za vozovnou u Jezerky 8. května při těžkých revolučních bojích vážně zraněn průstřelem obou stehen a vykrvácel. Účast v celonárodním odporu proti nacistům byla velká, ale značné byly i ztráty. Svůj podíl na nich měl i Sokol Pankrác, proto si připomínáme jmenný seznam vytesaný do pamětní desky. Deska se jmény obětí nacistické okupace byla umístěna v sokolovně v roce 1946, před její demolicí byla přenesena na podolský hřbitov a upevněna na kamenný kvádr vedle čestného hrobu podolského sokolstva- obětí I. a II. Světové války.
Její nápis hlásá:
Za svobodu národa obětovali životy členové Sokola Pankráckého:
Marie Cibulková
Emilie Císařová
MUDr. Rudolf Gotz
Eda Hoznourek
Jan Janoušek
Vlastimila Košvancová
Václav Linhart
Antonín Uher
Miroslav Zima
Josef Zykán